V pátek 1. listopadu jsme se sešli na vlakovém nádraží. Po příjezdu do Telče jsme se ubytovali ve velké tělocvičně, kde jsme nebyli sami. Bylo tam mnoho dalších lidí (většinou důchodci), kteří se stejně jako my účastnili pochodů – Vysočinou k Telči. Nezbylo moc času, protože jsme přijeli docela pozdě, tak jsme jenom hráli různé míčové hry. Ne však úplně svobodně. Důchodci si pořád stěžovali, že děláme hluk a když nám občas míč či létající talíř přistál na místo kde leželi, byli velmi nervózní.

Druhý den ráno jsme si šli pro snídani do nějaký třídy (dali nám obložené talíře a rohlíky). Po snídani jsme se vydali na cestu. Zvolili jsme trasu přírodou, což byla asi chyba. Celou cestu pršelo a v těch trávách to bylo ještě horší. Po návratu do Telče jsme šli ještě do cukrárny a pak konečně do tělocvičny. Do zmáčených bot jsme rvali noviny aby uschly rychleji. Pak jsme odpočívali a za pár hodin jme šli do restaurace na večeři. Byl zase večer a my jsme si házeli s lítacím talířem. Bohužel nám odlétl a dopadl na spícího (staršího) pána, který začal používat hrubé výrazy. Tak jsme toho nechali.

Poslední den po snídani jsme šli cestou Jana Hvězdy z Vícemilic. Chvíli jsme jeli narvaný v autobusu, který nám vezl věci na nádraží a zbytek cesty jsme šli pěšky. Skoro ke konci v posledním stanovišti jsme dostali diplomy a špekáčky, které jsme si tam opekli. Potom jsme se vydali do nedaleké Jihlávky, odkud nám jel vlak domů. Budějovice nás přivítaly deštěm.